Korsika

Základní údaje - Jak se na Korsiku dostat - Autem a trajektem - Letecky  - Ubytování - Doprava na Korsice - Jazyky - Příroda - Hory - Ceny jídla - Městečka a vesnice - Větší města - Historie - Odkazy o Korsice - Další fotky - Fotky rostlin - O této stránce

Základní údaje o Korsice

Ostrov Korsika leží západně od Itálie a jižně od Francie. Korsika patří pod Francii. Jižněji od Korsiky je ostrov Sardinie, ten patří Itálii. Korsika je tedy ten severnější ostrov nalevo vedle Itálie. Jde o čtvrtý největší středomořský ostrov.


Korsika znamená plahočení po horách mezi mořem, nebem a Francií.

Většinu území Korsiky pokrývají vysoké hory (vyšší než Tatry, zvedají se od moře), z hor stékají mnohé říčky a potůčky. Nížina (nebo něco, co ji připomíná) je pouze v úzkém pruhu podél východního pobřeží. Většina povrchu Korsiky je porostlá křovím, klima je tu ještě trochu oceánské (občas prší), ale už zřetelně středozemní (je horko).

Jak se na Korsiku dostat

Jsou zhruba tři možnosti:

  1. letecky samostatně nebo s cestovkou
  2. autobusem s cestovkou (například jihoalpským expresem do Livorna)
  3. samostatně vlastním autem a trajektem

Protože jsem na Korsiku nikdy neletěl ani nepoužíval služby cestovek, nebudu o tom nic tlachat a přejdu k tomu, co znám.

Na Korsiku autem a trajektem

Trajekty na Korsiku jezdí z Janova, Livorna, Savony nebo z Nice. Dříve se dalo jezdit z Říma, ale to teď už není.


Kancelář a loď společnosti Corsica ferries v Nice. Čekání na nalodění trvá dlouho.

Naprostou většinu trajektů na Korsiku provozuje společnost Corsica Ferries. Dopravu trajektem si můžete zařídit, zamluvit a zaplatit přes web na adrese www.corsicaferries.com. Další společnost je Mobi Lines, ta jezdí z Janova a Livorna. Je-li pro vás problém cizí jazyk, jízdenku na trajekt si za stejnou cenu můžete objednat v české cestovní kanceláři Ibis, která se na Korsiku obecně specializuje. K trajektu také můžete zkusit přijet na blind a v místní kanceláři si jízdenku koupit až před cestou, ale nemusí se to podařit, trajekty bývají plné.

Trajekty jsou obrovské žluté trajekty s jednou nebo více garážovými palubami a s pěti dalšími palubami, ve kterých se dá přebývat během plavby. Obě cesty pro jedno (normální) auto a dvě osoby vychází po přepočtu asi na pět a půl tisíce korun, ovšem cena se nedá přesně stanovit, protože tam mají různá zvýhodnění a loterie o lístky či co. Občas se mění délkový rozměr, pod který se auto počítá jako malé (do 4 m), střední a velké (přes 5 m).


Pojedete-li v jednom kuse, švýcarské Alpy, italské mosty ani italská městečka si moc neužijete.

Další nemalé náklady představují dálniční poplatky v Itálii a buďto ve Švýcarsku, nebo v Rakousku. V Itálii se dálnice platí za ujeté kilometry. Kromě několika úseků před Milanem, kde se platí při vjezdu na dálnici, se normálně na vjezdu vyfasuje kartička a částka se platí na výjezdu. Cesta z městečka Como u švýcarských hranic přes Milano a Janov až na francouzské hranice (Nice) nás přišla dohromady na 24 euro. Podobnou částku jsme platili na zpáteční cestě z Livorna co Como. Zvolili jsme cestu přes Švýcarsko, kde se platí roční paušální dálniční známka, která stojí 27 euro a svému držiteli umožňuje i projíždění tunelů. V Německu se za dálnice neplatí. Celkem za dálniční poplatky tam i zpátky na české koruny asi dva a půl tisíce.

Druhá možnost, kudy na Korsiku jet, je přes Rakousko a potom v Itálii přes Bolzano. V Rakousku nevím, jak je to s dálnicemi, každopádně cesta přes Itálii by se tím protáhla na dvojnásobek, a tedy i notně prodražila. Pro plánování trasy cesty doporučuji stránku www.viamichelin.com.

V Itálii si dejte pozor na to, že Italové při změně jízdního pruhu neblikají. Místo toho je varovací povinnost převedena na auto v levém pruhu, které při předjíždění pro jistotu problikává do zrcátek dálkovými. Takže až na vás budou všichni blikat, tak se neděste, závada není na vašem stroji. Italské dálnice jsou velmi kvalitní a benzín jen o málo dražší než u nás (asi o 10 %). Cesta po dálnici přes Ligurii a italskou riviéru je vskutku nezapomenutelná -- most střídá tunel a tunel střídá most. Těch tunelů je tam za sebou asi padesát a jsou relativně krátké.


Janovské dálniční mosty, Nice z výšky a přístavní jeřáby Livorna.

Pojedete-li z Čech na jeden zátah, musíte se aspoň ve dvou střídat v řízení, protože cesta je dlouhá. Z Prahy do Nice přes Švýcarsko to trvá asi 19 hodin, my jsme si to raději protáhli, dělali přestávky a pak jsme přespali v Nice na nějaké soukromé pláži (nedoporučuju, místo na spaní jsme hledali asi tři hodiny). V případě jediného řidiče doporučuju dělat dlouhé přestávky a míst velkou rezervu.

Do přístavu je dobré zajet asi dvě hodiny před odjezdem trajektu a mít u sebe papír vytištěný z webu, že je to zaplacené (platíte-li na místě, papír dostanete v kanceláři). Na seřadišti chodí kolem přijíždějících aut chlapík se čtečkou čárového kódu a tyhle papíry tou čtečkou čte. Potom přijede loď, otevře vrata a auta tam v pohodě najedou. Zamknuli jsme auto a šli jsme na horní paluby. Paluby měly spoustu sedaček a já jsem se během čtyřhodinové cesty trajektem i příjemně vyspal na gauči. Na zpáteční cestě jsem dokonce na palubě objevil zásuvku na notebook. Trajektem jezdí hlavně Francouzi a Italové a většina z nich tráví plavbu posezením v palubní restauraci.


Platba trajektem mezi Korsikou a pevninou je pohodička.

Trajekty jezdí na Korsiku z Nice do města Calvi na západním pobřeží Korsiky a z italského Livorna nebo z Janova do Bastia na pobřeží východním.

Na Korsiku letecky

Letiště jsou na Korsice dvě, jedno v Bastia na severovýchodě (kód BIA) a druhé v Ajaccio na západním pobřeží (AJA). Korsika není vůbec frekventovaná destinace pro klasickou dovolenou, létá sem málo linek a ještě méně charterů nebo lowcostů. 

Přímé lety z Prahy nebo Brna na Korsiku jsou velmi vzácné. Většinou jde o chartery zcela obsazené cestovkou a nedají se nikde vyhledat.

Klasickou linkovou dopravou se na Korsiku dá doletět s přestupem. Přestupuje se zpravidla v nějakém větším francouzském městě, tedy v Paříži, Marseille nebo v Lyonu. Letenka (zpáteční) se dá najít kolem devíti až dvanácti tisíc, samozřejmě bez poplatků (ty udělají tak dva tři tisíce). To je dost drahé. Cenu šponují hlavně francouzské aerolinie, které mají silné odbory. Když už ale poletíte přes Marseille, možná už je lepší nějak dojet do Nice a potom to vzít trajektem.

Na Korsiku se dá doletět i laciněji s lowcostovými přepravci, taky s přestupem. Když chytnete dobré termíny a rezervujete včas, vejdete se i do 4 tisíc.  V roce 2011se dá letět takto:

Ajaccio lowcostem

Bastia lowcostem

Fakt to chce ale rezervovat letenky včas, aby byla nízká cena. Je docela těžké trefit to tak, abyste na přestupním letišti nečekali moc dlouho.

Nesondoval jsem to, ale možná by stálo za úvahu letět lowcostem do Říma a pak to vzít trajektem.

Ubytování na Korsice

Korsika není masová turistická destinace. Megahotely, jako jsou v Egyptě, Řecku nebo Turecku, zde nenajdete. Pár stylových ryze turistických městeček lze najít podél východního pobřeží, kde jsou povlovné pláže. Mnohem lepší nápad je zkusit si pronajmout nějaký privát nebo pokoj v menším hotýlku. Protože jsme ve Francii, tak je to dost drahé, ale mimo sezónu se dají ceny dobře usmlouvat. Během sezóny je to horší, protože na Korsiku rádi jezdí i samotní Francouzi.


Korsika je výborné místo k lenošení. Apartmán v městečku Speloncato / Speluncatu.

My jsme ubytování hledali předem a myslím, že Marek hledal normálně na Google. Věděli jsme, že chceme někam na sever a měli jsme na výběr asi deset zajímavých odkazů nalezitelných na webu. Za týdenní ubytování ve městečku Speloncato v překrásném stylovém privátu jsme nakonec dali asi padesát euro na osobu a týden, ale je fakt, že jsme tam byli v dubnu, tedy hluboce mimo sezónu. V sezóně jsou ceny dvojnásobné.

Nejlaciněji vyjde ubytování v apartmánech nebo bungalovech s vlastní kuchyňkou, ani ne tak kvůli ceně ubytování jako spíš kvůli ceně jídla. V hotelích a restauracích je jídlo pekelně drahé, snídaně jsou dosti jednotvárné a na bagetách se týden vydržet nedá, takže není nad špagety z vlastního vařiče. 

Když už píšu o cestovkách, protipól "pobytových" cestovek je CK Alpina. Z podobných akčních cestovek mají termínů a programů na Korsiku asi největší výběr. Jádro programu (ne pouze doplněk) je u Alpiny horská turistika a cykloturistika.  Cestovka přitom zajišťuje všechno, tedy dopravu, ubytování (většinou v kempu ve vlastních stanech), polopenzi a aktivní program, kterému se všechno podřizuje. Dá se s nimi podniknout třeba přechod po GR 20, ale i mnohem pohodovější akce.

Klasické české cestovky se na Korsiku moc nevydávají. Kdyby se to mělo srovnat třeba s Tuniskem, tak asi stokrát méně. Ale přije mi, že to je rok od roku lepší. Pár pobytových zájezdů se sehnat dá . V roce 2005 bylo českých zájezdů na Korsiku k nalezení kolem deseti, v roce 2008 už jich je přes padesát.

Vybavení pokojů je normální jako ve zbytku Francie a Evropy. Elektrika i zásuvky jsou stejné jako u nás.

Doprava na Korsice

Doporučuji auto. Bez auta se na Korsice nedají dělat delší výlety. Pravidelné autobusové spoje se omezují na několik málo linek po východním pobřeží a pravděpodobně i bez vyvěšených jízdních řádů. Jestliže si nepřivezete auto vlastní (dá se přes moře dopravit trajektem), můžete zkusit půjčovny, ale co jsem tak koukal po cenách, tak je to po přepočtu zhruba 2000 korun na den nebo víc. Benzín trošku dražší než u nás, ale ne o moc.


Dvě auta z třicátých let se na korsické silničce vyhnou. Ostatní při vyhýbání jezdí po trávě.

Korsické silnice jsou až na pár hlavních tahů příšerně uzoučké. Představte si kvalitní českou okresku mezi vesnicemi, zužte si ji v duchu na polovinu a jste na Korsice! Středem této silničky se sice zpravidla vine bílá přerušovaná čára, je to ale spíše čára vodící než oddělovací, protože levá kola budete mít téměř vždy v protisměru. Při vyhýbání dvou aut se často jede pravými koly po trávě.

Stoupání do hor a propasti pod krajnicí jsou na Korsice příšerné. Opravdu bych se nechtěl vybourat v nějakém z těch častých míst, kdy je na jedné straně skoro skála a na straně druhé de facto propast, tam by šlo o život. Naštěstí jsem se na těchto uzounkých silničkách včas vyboural už v jedné nevinně vypadající zatáčce téměř na rovince, takže se auto sice rozbilo, ale všichni jsme to přežili ve zdraví. První, co je potřeba udělat po havárii, je počkat na další auto, které samo zastaví, a požádat, aby zavolali policii (aplé la polís). Policie přijede a zařídí odtahovku, odtahovka opravnu a pokud máte havarijko, tak jim stačí zavolat na pojišťovnu a oni to nakonec zaplatí (je dobré si stav vyfotit). Platí se ovšem v hotovosti na místě, takže doporučuji mít s sebou mezinárodně funkční kreditní kartu ke svému účtu.


Korsičan může stopaře buďto přejet, nebo mu zastavit. Mají tu ale i jednu širší hlavní silnici.

Nepojízdné auto nám dalo příležitost vyzkoušet si na Korsice cestování stopem. Jde to výborně! Stop na Korsice je fantastický. Nikdy jsme nečekali déle než čtvrt hodiny, nezřídka bere i první auto. Korsičané jsou milí lidé a na těch svých uzounkých silničkách prakticky nemají jinou možnost, než stopařům zastavit. Potom se snaží konverzovat angličtinou, aby Čechům udělali radost. Až příště pojedu na Korsiku, vezmu to letadlem a potom po Korsice pěšky a stopem.

Na Korsice kromě silniček existuje i pár dobrých silnic. Hlavní silnice N193 vede z Bastia na severovýchodě velkým údolím mezi horami přes Corte do Ajaccio na jihozápadě.

Jazyky na Korsice

Korsičané sice všichni samozřejmě umějí francouzsky, ale sami mezi sebou mluví korsicky. Korsičtina je jazykově někde mezi francouzštinou a italštinou, hodně mi připomíná latinu, ze které se nezávisle vyvinula. Všechny veřejné nápisy jsou na Korsice dvojjazyčné, přičemž ten francouzský nápis bývá přestříkán sprejem. Korsičtina má ve zvláštní oblibě písmenko U, protože U se v korsických slovech a jménech vyskytuje všude tam, kde mají jiné podobné jazyky písmeno O. U zároveň plní roli jakéhosi určitého členu. Čert ale ví, jak se to U vlastně čte.


Dvojjazyčné oficiality, jednojazyčné vzkazy. LINGUA CORSA UFFIZIALE!

Pokud máte štěstí, někdo bude umět anglicky a máte šanci se trochu více domluvit. Naprostá většina Korsičanů ovšem na dotaz, zda hovoří anglicky, pouze vrtí hlavou. Bez znalosti alespoň základních francouzských slovíček se na Korsiku možná ani nevydávejte. A nebo to zkuste, bude sranda. Oni ve skutečnosti anglicky rozumějí, jenom to nedávají najevo.

Příroda Korsiky


Býk na pastvě, typická pobřežní makchie, cedr atlaský (západní).

Na Korsiku se jezdí kvůli přírodě. Vysoké hory, zvedající se v několika hřebenech přímo z moře, vytvářejí ohromné spektrum přírodních nik. Na většině povrchu sice roste typická středozemní makchie (neproniknutelné křoví), které je ale o poznání zelenější než třeba v Itálii, o Řecku nebo Atlasu nemluvě. Z hor, na jejichž špičkách se drží ledovec téměř po celý rok, stéká velké množství potoků a potůčků, které se spojují v říčky zásobující vláhou údolí. Nejvyšší oblasti korsických hor jsou porostlé horskými loukami a v jejich údolích se dají nalézt ledovcová jezera. Na jaře jsou horské louky pokryté milióny rozkvetlých krokusů, jejichž pestíků se sbírají jako šafrán (pestíky barví žlutě).


Kvetoucí šafrán, kvetoucí pistácie lentisky a jedna z tisíců bílých květinek.

Ve střední části ostrova se pod ledovcovými poli nacházejí rozlehlé lesy. Tvoří je převážně borovice a duby. Ani borovice, ani duby se mi nepodařilo pořádně určit, jsou to samozřejmě jiné druhy než u nás. Nejčastější korsická borovice se trochu podobá borovici černé (Pinus Nigra). Korsické lesy jsou neopakovatelné, snad nikde ve středomoří tolik lesů není. Ony jsou tedy korsické lesy v porovnání třeba s našimi velmi málo rozlehlé, ale je to tu hezké.


Korsika je vodnatá. Bystřin spousta. Na prostřední fotografii krajina, které se zde říká poušť.

Trochu jiný ráz než zbytek ostrova má severní přímoří, které je odlišné tím, že zde nejsou žádné větší řeky, jenom pár potoků. Korsické řeky totiž zpravidla tečou buďto na východ nebo na západ. V této severní zhruba šestině ostrova také není moc lesů.


Zvláštní kopřiva, zrající divoká planika a kvetoucí kosmatec - hotentotský fík.

V lesích a na kopcích roste hodně bylinek. Botanicky nejzajímavější jsou ale makchie, křoviny, které pokrývají převážnou část rozlohy korsických kopců a podhůří. Pokusil jsem se udělat si pár vycházek skrze makchii k horským roklím, ale vždy, když se pěšina ztratila, zastavily mě trny a skály. V kopcích jsou časté pozůstatky lidské zemědělské činnosti z dob, kdy se ještě pěstování v horách někomu vyplácelo. Asi tam byly vinice nebo sady, občas lze nalézt zplanělé sady mandlovníků, třešní a zbytky vinic.


Květ eukalyptu, užovka se vyhřívá na vysokém keři pod hradbami, cypřišový les.

Na pobřeží se dá najít pestrá směs různých společenstev, protože místy pobřeží klesá volně, jindy padají hory do vody strmě. Na pětikilometrovém úseku pobřeží u San Flo jsem jenom podle fotek (!) napočítal sedmdesát různých druhů rostlin.


Krávy s telaty se pasou po horách volně v obrovských ohradách. Někdy také mimo ohrady.

Na Korsice v přírodě často potkáte dobytek. Koně jsou v ohradách, ale ovce a krávy se často pasou úplně volně či v ohradách tak obrovských, že si ani nevšimnete, že jste uvnitř. I v hlavním korsickém městě Corte jsme na parkovišti v bezprostřední blízkosti jejich nejsvatějšího hradu potkali stádo bezprizorních ovcí. Uvnitř historických center se výborně daří kočkám. Naopak psů jsem na Korsice viděl velmi málo.


Spousta ještěrek po celé Korsice. Spousta koček ve městech. Ovce vedle hlavního hradu v Corte.

Velkou část zemědělské plochy ostrova v údolích řek a kolem pobřeží pokrývají olivové sady. Neviděl jsem nikde pěstovat obilí, jenom nějakou zeleninu. Mám za to, že většina zemědělské půdy se využívá pro pastevectví.


Orchideje na jaře už skoro nudí. Listnatec typický pro Francii. Plody pravé cesmíny.

Hory

Mnoho lidí jezdí na Korsiku kvůli horám. Jsou opravdu překrásné a na Středomoří neobvykle zelené. Na jaře jsou hory ještě mohutně zapadané sněhem, je to nefalšovaný alpinismus. Včetně lavin.


Turistická značka na horách je flák barvy na kameni. Jarní lavinové pole.

Přes Korsiku se vine několik dálkových turistických tras a ve specializovaných tištěných průvodcích se dají najít i místní trasy. Značení tras v terénu je realizováno pomocí barevných cákanců na kamenech. Nejznámější stezka je GR-20, která se táhne přes hlavní hřeben po Korsice od severu k jihu. Cesta po ní může trvat asi 14 dnů. Voda je cestou pouze na tábořištích, na kterých se platí 5 € za noc. V terénu se na Korsice zřejmě oficiálně spát nesmí, ono se ale kolem GR-20 stejně jinde než na těch tábořištích kvůli terénu spát nedá.


Korsické hory dosahují nadmořské výšky Vysokých Tater, zde ovšem opravdu nad mořem.

Z korsických hor stéká ohromné množství malých potůčků i velkých řek. Jsou ledové a úžasně čisté. Koupání doporučuji asi jenom v parném létě. Hlavní strom ve středních partiích tvoří borovice, jsou jí tu celé lesy. Vysoko na náhorních planinách se mezi ledovci vyskytují ledovcová jezera. Trochu níže jsou horské louky s řídkým křovinatým porostem a sporadicky roztroušenými cesmínovými duby, na jaře tu rostou šafrány.


Jarní výlet do korsických hor znamená nefalšovaný alpinismus. Najdete na fotce lyžaře?

Když jsme v centrálním pohoří byli v dubnu, létal nám nad hlavami vrtulník a cestou do kopce jsme potkávali sestupující lyžaře. Nakonec jsme usoudili, že lyžaře ten vrtulník vysazuje vysoko na vrcholcích a lyžaři padají soutěskami vedle říček do ledovcových údolí.

Ceny jídla na Korsice

Korsika patří do Francie a na cenách je to znát. Já jsem se koukal hlavně po cenách potravin, protože nic důležitějšího tam člověk nekupuje. Ve srovnání s Čechami jsou ceny místy dvojnásobné, místy stejné. Dražší jsou samozřejmě restaurace. Za ty dva roky, co to sleduju, se ceny pro Čechy hodně zlepšily. Dá se to také říct tak, že se ceny postupně srovnaly po českém  podzimním zdražování z roku 2007 a jarním posilování kuruny v roce 2008. Dříve bylo na Korsice pro Čechy hodně draho, teď je jenom draho.

Potraviny, které jsou po přepočtu levnější než u nás, jsou sterilovaný hrášek, konzervovaná zelenina, rajčatový protlak, olivy a těstoviny. Bageta stojí 80 centů až euro, stogramové sýry kolem dvou euro. Docela slušně vychází víno (jen levnější než u nás) a stolní voda. My jsme kupovali normandský cidr (mladé jablečné víno), protože nám chutná a stál jenom euro. Asi nejdražší oproti tomu, co známe od nás, je zelenina a hlavně maso. I v porovnání s kontinentální Francií mi zde přišlo trochu dráž, ale na jihu Korsiky je levněji než třeba v Provence.


Všimněte si chobotnice. Ovoce i maso je čerstvé, pro Čechy však drahé.

V korsických obchodech se dá koupit leccos, ovšem jsou k nalezení jenom ve větších městech, v horských obcích obchody nebývají a to ani v těch větších. Ani ve velkých supermarketech (např. v Corte) není zboží o moc lacinější než v malých obchůdcích (např. v Sant Florant). Naprostá většina potravin, snad s výjimkou baget a ryb, se na Korsiku dováží. I když možná ty ryby taky. Je to místy paradoxní -- ačkoli například velkou část Korsiky pokrývají olivové sady, nakládané olivy, které se dají koupit v obchodech, jsou většinou z Maroka.

Co se restaurací týká, při pohledu na francouzské jídelní lístky a jejich ceny mě obvykle přejde chuť. Kamarádi mi říkali, že to nesmím přepočítávat, ale mně to jaksi nedá. Mám moc rád crepe - palačinky, ale bude mi asi trvat dlouho, než zase sám sebe přemluvím, abych si dal jednu palačinku za sto padesát korun.


Korsika mimo sezónu je příjemný venkov. Ruchem se náměstíčka a hospůdky oživí v létě.

Optimální cenově-jídelní strategie pro české cestovatele je vzít si s sebou nějakou rýži a masové konzervy, na cestu sušenky a svačinu. Na Korsice potom jako velké jídlo vařit těstoviny s hráškem a kečupem, malé svačiny řešit bagetami se sýrem a vínem (jsme přece ve Francii) a občas se stavit v cukrárnách na kafe.

Korsická města a vesnice


Průměrné stáří domů v centrech korsických městeček odhaduji na tři sta let.

Jedním z důvodů, proč se na Korsiku chci vrátit, je charakter zdejších městeček. Jsou roztroušena po úbočích hor na malých návrších nebo výstupcích hřebenů. Typické korsické městečko na úbočí hory sestává z mnoha středověkých domů nalepených na sebe a propojovaných křivolakými uličkami. Kostelík bývá v místě, kde hřeben kopce nebo návrší tvoří malé sedlo. Chodíte mezi domky po dlážděných uličkách metrové šířky, některé domy jsou rozbořené, ale jiné pečlivě udržované. Hodně Francouzů zde má dům jenom jako letní sídlo.


Smysl pro detail řadí Korsiku k Francii. Smysl pro zanedbanost  je zase prvek Středomoří.

Koršičané stavěli městečka v horách, aby byli trochu dál od moře sužovaného nájezdy pirátů a otrokářů. Jestliže je město na pobřeží, vždy ho chrání větší či menší pevnost, která se svým tvarem středoevropanovi může jevit obskurně - jsou to spíše menší věže nebo velké opevněné statky.

Velká města a přístavy v sobě nezapřou francouzský vliv. Všechno je uklizené, zeleň pečlivě zastřižená, ulice k novostavbám široké. Významná města jako Calvi, Corte nebo Ajaccio mají středověké jádro, výraznější moderní předměstí má zejména Bastia.

Větší korsická města

Ajaccio je jakési hlavní město Korsiky. Leží na západním pobřeží. Nebudu o něm psát, že je hezké, protože hezká jsou vlastně všechna korsická města -- Korsika totiž patří pod Francii. V městečku Ajaccio se narodil Napoleon Bonaparte, má tu nezajímavý rodný dům a pomník se sochou. V Ajaccio je letiště, přístav, pevnost a normální infrastruktura běžná pro větší západoevropská města.


Park v centru Bastia s vystavenou spojeneckou ponorkou z 2. světové války.

Bastia je největší korsické město. Leží na východním pobřeží, hodně na severu, skoro u toho "vztyčeného prstu". Má letiště a velký přístav (odjíždí odsud většina trajektů do Itálie). FC Bastia jeden čas hrála francouzskou fotbalovou ligu (možná ještě hraje), což pro místní hodně znamená. Bastia leží v úzké východní nížině (tím se vysvětluje ten fotbal -- nikde jinde na Korsice nelze udělat rovné hřiště, všude jinde jsou kopce). Mně osobně se Bastia z korsických měst líbila asi nejméně, je už dost rušná. Zajímavostí je pevnost a silniční tunely pod ní.


Větší vnitrozemské město Corte bývalo hlavním městem. Jediný korsický vnitrozemský hrad.

Corte je jediné větší vnitrozemské město s jediným vnitrozemským korsickým hradem. V době snah o osamostatnění mělo být Corte hlavním městem Korsiky. Hrad, který v Corte na vysoké skále stojí, je takový menší a ne moc zajímavý, je v něm mimo jiné moderně dostavěné muzeum. Korsičané si jej ovšem cení. Kdyby bývala Korsika samostatnost vybojovala, nechtěl bych být korsickým Klausem, asi tam není dobré bydlení. Hezké jsou pohledy z hradu dolů do přehlubokých údolí na lesknoucí se řeky vytékající z blízkých hor.


Významný přístav severozápadní Korsiky - Calvi.

Calvi je už menší městečko, zajímavé svým přístavem a městskou architekturou. Leží na severozápadním cípu Korsiky. Calvi tvrdí, že je rodištěm Kryštofa Kolumba (Korsika dlouho spadala pod Janov). Připlouvají sem trajekty z Nice.

Porto Vecchio je důležitý přístav na jižní straně východního pobřeží. Jezdí odsud hodně trajektů, ale neznám nikoho, kdo by tam byl, protože už je to hodně na jihu.

Historie Korsiky

Nic moc extra zajímavého. Protože je Korsika hornatá a chudá na nerosty i zemědělskou půdu, v minulosti byla zajímavá spíše jako námořní základna v područí cizího státního celku.


Ač moře v raném středověku ovládali muslimští piráti, Korsika vždy zůstala křesťanská.

O mladší době kamenné se moc neví, akorát tu zbyla spousta menhirů a polotovarů soch -- to se týká spíše jižnější a západnější části Korsiky. Následuje dlouhé a relativně pokojné římské období. Po Římanech, jak je typické skoro pro celé Středomoří, přišla krátká nadvláda Vandalů, Byzantinců, Arabů (850 - 1034) a nakonec italských městských států. Ve středověku Korsiku vlastnily středomořské námořní velmoci. Zpočátku se jako država různých italských městských států (zejména Pisy) bránila Arabům, později připadla r. 1282 Janovu. Janované dlouho Korsiku drželi ve správě, dokonce se zde podle jedné teorie narodil Kryštof Kolumbus. Za Janovanů zesílily boje s arabskými piráty, jejichž základnou bylo Tunisko, a z jedné takové šarvátky pochází znak Korsiky - useknutá hlava Maura. Původně ta hlava měla zavázané oči, teprve později se šátek na popud Pasquala Paoliho posunul na čelo.

V novověku nastává trochu složitější období, kdy se o vládu nad Korsikou střídají různé velmoci nebo Korsika se střídavě snaží osamostatnit. Už to vypadalo, že Korsika bude hrát roli jazýčku na vahách středomořské politiky a osamostatní se (o to usiloval zejména Pasqual Paoli [1725-1807]), ale nakonec nadvládu nad Korsikou vyhrála Francie. De jure to proběhlo tak, že Janov předal Korsiku Francii jako splátku dluhu. Z Korsiky (z města Ajaccio) pochází Napoleon Bonaparte, ovšem místní jej v lásce vůbec nemají, protože kopal za Francii.

Válečná období dvacátého století se na Korsice nijak zvlášť nepodepsala. Italové v roce 1942 Korsiku okupovali, ale to je jenom malá epizoda. Teprve v osmdesátých a devadesátých letech se opět probouzí nacionalistické cítění Korsičanů, kdy si na Francii vynutili vlastní parlament a jakousi autonomii.

Počasí na Korsice

Aktuální počasí na Korsice ukazují obrázky, na předpověď počasí pro Korsiku se kliká:

Aktuální počasí v Ajaccio Aktuální počasí v Bastia na Korsice

Teplotní průměry na Korsice

měsíc leden únor březen duben květen červen
průměrná teplota 8 °C 9 °C 11 °C 13 °C 16 °C 20 °C
měsíc červenec srpen září říjen listopad prosinec
průměrná teplota 22 °C 23 °C 21 °C 17 °C 13 °C 9 °C

Odkazy o Korsice

Odkazy na zajímavé a užitečné stránky o Korsice. Dříve jsem jich tu měl víc, ale postupem času jich hodně přestalo fungovat.

O této stránce

Moje jméno je Dušan Janovský, říká se mi Yuhů. Tuto stránku o Korsice jsem zařadil do své domény rovnou.cz vedle Kréty a dalších cestovatelských a naučných stránek. Aktuálně píšu o Bulharsku. Může vám přijít vhod slovenská verze této stránky. Můžete mě kontaktovat emailem na adrese janovsky@gmail.com


Vjíždím do Calvi. Na Korsice jsem byl s Markem,  s Kačenkou  a s Aničkou.

Podívejte se na další fotky Korsiky a fotky rostlin.

Hledání na Invia.cz: Zájezdy na Korsiku, Last minutky na Korsiku (tam přes zimu a na jaře většinou nic není)

Tunisko - Bulharsko - Černá Hora - Řecké ostrovy - Rhodos - Madeira - Kréta - Autostop - Muráň